Bachovy květové esence - osobnost Edwarda Bacha

O Bachových esencích slýcháme čím dál častěji. Můžeme je zakoupit v lékárnách, dostupné jsou dokonce i v e-shopech s přírodní kosmetikou či zdravou výživou. Co ale víme o postavě, která celý tento systém harmonizace psychiky vynalezla? Jaký byl doktor Bach a co ho vedlo k objevu esencí?

Dětství a mládí

Edward Bach se narodil 24. září 1886 v rodině anglického továrníka na předměstí jižního Birminghamu v Moseley. Od útlého dětství pro něj byla velice důležitá příroda. Již jako chlapec se v ní často procházel, objevoval její krásy a postupně začal odhalovat i tajemství, která v sobě skrývá. Rovněž v sobě objevoval velkou potřebu pomáhat lidem. Rozhodl se proto tyto své dvě vášně skloubit a přihlásil se ke studiu medicíny.

Vzdělání a lékařská praxe

Bach si chtěl na své vzdělání sám přivydělat, proto se ještě před tím, než na školu nastoupil, rozhodl pomáhat ve slévárně svého otce. Dostalo se mu tam jedinečné možnosti pozorovat každodenní život dělníků, jejich emoce a chování. Svá studia započal v Birminghamu, dokončil je ale v Londýně. Po absolvování v roce 1912 začal pracovat na pozici chirurga-traumatologa. Tato specializace ho ale příliš nenaplňovala. 

Už během studií se u něj začaly projevovat první známky závažnějšího onemocnění, kterým však houževnatý Bach nevěnoval pozornost. Během první světové války se díky svým zdravotním komplikacím staral o raněné a trávil s nimi hodně času. Důkladným pozorováním pacientů začínal zjišťovat, že důležité jsou příčiny nemocí, a že na každého člověka působí léčba jinak. Už tehdy se snažil soustředit na psychickou stránku pacientů a na jejich vnímání a prožívání. Začínal tušit, že zdraví člověka souvisí s tím, je-li v souladu fyzická i psychická stránka člověka. 

Mladý lékař se začal zajímat více o imunitní systém a nastoupil jako asistent bakteriologie v londýnské univerzitní nemocnici. Jeho výzkum se soustředil především na střevní prostředí. V roce 1917 ale zkolaboval a musel se podrobit operaci. Lékaři mu diagnostikovali rakovinu a nedávali příliš nadějí na uzdravení. Čekalo se, že mu zbývá už jen několik měsíců života. Ve stejném roce zemřela na záškrt jeho první žena a manželství tak trvalo pouhé čtyři roky. 

Bach byl ale velice silná osobnost hnaná touhou po poznání. Navzdory své nemoci našel sílu věnovat se dál své práci. Postupným zlepšováním svého fyzického zdraví získával potvrzení, že nemoci jsou odrazem nastavení naší mysli. Bach se po zotavení znovu oženil a narodila se mu dcera. Protože ale žil mnohem více svými výzkumy než osobním životem, manželství skončilo rozvodem

Zaměření na homeopatii

Bach se stal velmi uznávaným londýnským lékařem. Nicméně mu v klasické medicíně čím dál více chyběl zájem o pacienta jako takového. Vadilo mu, že se doktoři zabývají pouze symptomy a soustředí se jen na léčení fyzických nemocí. Bach se utvrzoval v myšlence, že každý pacient reaguje na stejnou nemoc i léky jiným způsobem. Začal se tedy ještě hlouběji zajímat o tyto reakce a zjistil, že klíčem k nalezení efektivnější metody léčení může být právě individualita každého z nás. 

Když Bach nastoupil v roce 1919 jako bakteriolog v Londýnské homeopatické nemocnici, začal se zajímat o práci Samuela Hahnemanna, zakladatele homeopatie. Našel v ní podobné úvahy, jaké měl ve svých výzkumech on sám. Ve své další praxi a bádání střevní flóry pak začal připravovat očkovací vakcíny na bázi homeopatie. Postupně objevil sedm tzv. nosod, které dokázaly uzdravovat do té doby nevyléčitelné nemoci. Tento způsob léčby, který již vycházel i z osobnostních typů člověka, měl velký úspěch. V homeopatii se tyto očkovací látky, využívají dodnes a nesou jeho jméno. 

V roce 1922 Bach svůj post opustil a ve své vlastní laboratoři se naplno ponořil do zkoumání emocí člověka. Začal lidi dělit do různých skupin podle jejich psychického naladění a studoval dopad jejich nálad na fyzické zdraví. Rovněž trávil ještě více času v přírodě a zkoumal jednotlivé květiny, keře a stromy. 

V roce 1930 vyhledávaný lékař definitivně opustil Londýn a odstěhoval se na venkov. Napsal knihu Uzdrav se! a publikoval studii s názvem Některé nové léky a nová využití, kterou otiskl časopis Homeopatic World. Informoval zde o pěti nových a účinných léčebných přírodních prostředcích. Tři z nich - Netýkavka žlázonosná, Kejklířka skvrnitá a Bílá lesní réva - pak stály na základu jeho pozdější metody esencí. Výtažky z těchto rostlin připravoval ještě homeopatickým způsobem. Byl si ovšem jistý, že ještě není zdaleka na konci své cesty...

Nalezení nové léčebné metody

Na venkově Bach trávil v přírodě ještě více času a neustále hledal další rostliny, u nichž objevoval léčivé účinky na psychiku člověka. Byl si již jistý, že na počátku každé nemoci stojí určitý negativní emocionální stav. V okolí Cromeru, kde pobýval i se svou asistentkou Norou Weeks, postupně nacházel nové květy pro výrobu esencí. Brzy také objevil unikátní způsob jejich přípravy a to sluneční metodu. Jejím používáním se definitivně odklonil od metody homeopatické. 

V roce 1932 napsal knížku Osvoboď se! a nalezl již celkem dvanáct esencí. Své poznatky o jejich působení shrnul v publikaci Dvanáct léčitelů. Postupně zjišťoval, že to nestačí a že existují další emocionální nerovnováhy a usilovně proto hledal nové rostliny na různých místech ve Walesu. Knihu tak stále doplňoval o další esence - nejdříve přidal další čtyři "pomocníky", později sedm. Opustil všechny ostatní formy léčení a dokonce se nechal vyškrtnout z registru lékařů. Bach se stal postupně tak citlivým, že byl schopen rozpoznat, jak energetické vibrace rostlin korespondují s podobným nastavením člověka. 

Své esence podával pacientům a zaznamenal s nimi velké úspěchy. Usídlil se v oxfordském hrabství, u Wallingfordu a koupil si zde dům Mount Vernon. Ve veliké zahradě kolem něj, kterou si sám upravil, nechal volně růst květiny a keře, z nichž připravoval esence. V roce 1934 jich měl již devatenáct a objevil další metodu jejich výroby - vaření. Tímto způsobem získal osmnáct z celkového počtu esencí.

V roce 1935 byl jeho nový systém konečně kompletní. Obsahoval 38 esencí, z nichž každá působí na konkrétní negativní psychický stav. V roce 1936 napsal definitivní verzi svého díla, nazvaného Dvanáct léčitelů a ostatní léčivé esence. Kniha vyšla k lékařovým padesátým narozeninám 24. září 1936. Všechny starší verze nařídil zničit. Nedlouho po vydání chtěl ovšem ještě provést drobné úpravy a diktoval své asistentce Noře poznámky, které chtěl přidat do úvodu ke knize. Následující měsíc 27. listopadu 1936 zemřel ve spánku.

Bachovy se tedy podařilo dosáhnout svého poslání a objevit skutečně velice univerzální lék, který nám nabízí sama příroda. Jeho přínosem byl rovněž nový pohled na nemoc a zdůraznění individuality každého člověka. Sám byl důkazem toho, že naše psychické nastavení, vnitřní harmonie a nalezení našeho skutečného cíle, je velice důležité. Přes svou diagnózu žil ještě mnoho let. Nemohl zkrátka zemřít, dokud nedokončil svůj cíl. Díky jeho přátelům působí dodnes v jeho domě Bachovo centrum, kde probíhají kurzy a z rostlin v zahradě se dál vyrábí podle jeho předepsaných metod květové esence. Dílo lékaře a objevitele jednoduché léčebné metody tak žije dál a i my si můžeme jejích účinků kdykoliv jednoduše dopřát. 

Eva Rosůlková